Mick Ryan, generálmajor australské armády ve výslužbě, stratég, lídr a autor sepsal několik zajímavých postřehů týkajících se aktuálního vojenského přístupu Ukrajiny, který označuje jako „strategie koroze“.
Tímto příspěvkem navazuje na své květnové vlákno „Ukrajinci jsou mistři války 21. století“ a my se v několika následujících řádcích pokusíme jeho úvahu přiblížit českým čtenářům.
Určitě je důležité studovat ukrajinskou vojenskou strategii a způsob, jakým bojují. Nabízí totiž důležité poznatky pro modernizaci západních vojenských sil, z nichž mnohé zůstávají zabředlé v intelektuálním marasmu studené války a doktrín COIN („Counterinsurgency“, respektive doktríny zaměřené na vojenské nebo politické akce proti činnosti partyzánů nebo revolucionářů).
Válka, kterou může celý svět několik posledních měsíců sledovat, zcela rozbila mnohé teorie, které považovaly války s masivním zapojením tanků a dělostřelectva ve 21. století za něco nepředstavitelného, natož v Evropě. Za své vzaly i teorie o vedení války výhradně s využitím chytrých technologií.
Jakým způsobem ale Ukrajina reaguje a proč se jí daří odolávat?
- Ukrajincům se během invaze podařilo přinutit Ruskou armádu neustále přehodnocovat své strategické cíle.
- Rusko je dále nuceno snižovat své politické cíle vůči Ukrajině a strategii jejich dosažení.
- Ukrajincům se bojem podařilo rozvrátit ruskou strategii.
Ukázalo se, že tak jako politické cíle určují, jakým způsobem se vede válka a jednotlivé bity, stejně tak bitvy dokáží měnit politické cíle. K této skutečnosti přispěla odvážná a disciplinovaná ukrajinská vojenská strategie.
Ukrajinci toho dosáhli přijetím jednoduché vojenské strategie: koroze. Ukrajinský přístup zahrnuje korozi ruských fyzických, morálních a intelektuálních schopností bojovat na Ukrajině – a v globálním informačním prostředí.
Tato strategie „koroze“ spočívá v tom, že Ukrajina útočí na Rusy tam, kde jsou slabí, a zároveň využívá část své bojové síly ke zdržení a zmaření úsilí ruských bojových sil. Překračuje rámec taktiky a operací – jak již bylo zmíněno, útočí také na ruskou vojenskou strategii.
Britský vojenský historik a teoretik Basil Liddell Hart to popsal jako nepřímý přístup. Uvádí, že „účinných výsledků ve válce bylo málokdy dosaženo, pokud přístup nebyl tak nepřímý, aby způsobil nepřipravenost protivníka na něj reagovat.“
Ukrajinci si tuto radu vzali k srdci. Útočí na nejslabší fyzické podpůrné systémy armády v poli – komunikační sítě, logistické zásobovací trasy, týlové oblasti, dělostřelectvo a výše postavené velitele na jejich velitelských postech.
V bitvách o Kyjev a Charkov dokázali Ukrajinci bojovat s Rusy až do úplného zastavení, protože se jim podařilo proniknout do ruského týlu a zničit část jejich logistické podpory.
A takové konání mělo současně významný vliv na ruskou morálku. Ukrajinci proto „zkorodovali“ Ruské invazní síly na severu fyzicky i morálně zevnitř a donutili je v této oblasti k ústupu z Ukrajiny.
V Donbasu však Ukrajinci s tímto přístupem nebyli tak úspěšní. Vzhledem k uspořádání frontové linie a koncentraci většiny ruských útočných kapacit byli Ukrajinci vtaženi do opotřebovávacího boje trvajícího dlouhé týdny.
To je pro změnu způsob války, který vyznávají Rusové a kterému by se Ukrajinci raději vyhnuli. Jde o krutý a ničivý boj, v němž bylo na obou stranách zmařeno mnoho životů pro malé taktické zisky Rusů.
Tento vývoj ale změnilo nasazení systému HIMARS. Jejich nasazení umožnilo Ukrajincům přeskupit obranné operace na východě a přizpůsobit se útoku na ruské síly (především dělostřelectvo) tím, že se zaměřili na zásobovací sklady munice nepřítele.
Díky systémům HIMARS mohou Ukrajinci znovu provádět asymetrickou konvenční taktiku, kterou používali tak úspěšně na začátku války. Jedná se o ukrajinskou variantu „hluboké operace“ (v jejich podání se ale liší od doktríny zavedené v meziválečném období v Sovětském svazu Tuchačevským a Triandafillovem), která je nedílnou součástí jejich strategie koroze.
Dalším klíčovým cílem se stávají velitelské a řídící uzly nebo jinými slovy velitelská stanoviště s vyššími ruskými veliteli. Schopnost tyto cíle rychle zaměřit a s využitím systémů HIMARS způsobit maximální škody / zničení hraje zásadní roli.
Protože mimo fyzický dopad se dostavuje také dopad psychologický. Likvidací velitelství se také odstraní důležité koordinační uzly, čímž se naruší jednotnost sil. Zaměření na vojáky a jednotky zhoršuje (dále) jejich morálku a soudržnost.
Ruská morálka je „zkorodována“ v důsledku porážek na bitevním poli na jihu, klesající dostupnosti dělostřelectva a ničení zásobovacích skladů (to vše můžeme my, ale i Rusové sledovat na sociálních sítích doslova v přímém přenosu). A takové chytré ukrajinské inovace mají také dopad.
Tuto morální korozi ještě umocnilo používání sociálních sítí, které odhalují nedostatky Ruska. Koroze morálky vyústila v upadající disciplínu na bitevním poli, ruské dezerce, odmítání bojového nasazení a bohužel i časté válečné zločiny.
Ukrajinci také donutili Rusy k hlubší formě intelektuální koroze. Rusové pod tlakem, aby dosáhli nějaké formy vítězství v důsledku předchozích nezdarů, podstupují ve svých vojenských operacích větší taktická a operativní rizika.
Obecněji řečeno, Rusové musí vytvářet dobrovolné prapory, které nebudou tak dobře vybaveny, vedeny ani vycvičeny jako ruské síly, které vstoupily na Ukrajinu v únoru. To zkoroduje ruskou armádu a její schopnost udržet operace v dlouhodobém horizontu.
Ukrajinská důslednost při provádění strategie koroze nyní vnímá ruskou armádu pod tlakem, neboť je patrné, že nejsou k dispozici dostatečné posily, které by nahradily čím dál vyčerpanější jednotky ocitající se pod fyzickým i psychickým útokem.
Ze strategického hlediska Ukrajinci navíc korodují mezinárodní postavení Ruska svými operacemi ovlivňujícími globální veřejné mínění. Zajistili také strategické závazky ze strany EU a NATO.
Tím, že Ukrajinci způsobují fyzickou, morální a intelektuální „korozi“ ruské armády, rozvíjejí své vojenské umění. Takto vypadá válka 21. století. Ukrajinci se v tom ukázali jako mistři.
Ukrajina z velké části odmítla bojovat tak, jak by to chtělo Rusko. Vyvinula a realizovala vlastní vojenskou strategii s velkou disciplínou. Co by se od Ukrajinských ozbrojených sil mohly naučit jiné národy? Určitě toho není málo a další vývoj konfliktu zcela jistě přinese mnohé další dosud nevídané postupy.