• 23. 10. 2020

Sdělovací prostředky neustále přinášejí informace o konfliktu probíhajícím v oblasti Blízkého východu – právem může být považován za jeden z nejdéle trvajících konfliktů v lidské historii, neboť kořeny problémů v izraelsko-arabských vztazích sahají až do starověku.

Izraelští vojáci u Zdi nářků, autor: David Rubinger
Izraelští vojáci u Zdi nářků, autor: David Rubinger

Počátky osídlení

První hebrejské kmeny začaly osidlovat historické území Palestiny již ve třináctém století před naším letopočtem. Tato kultura dosahuje vrcholu po svém sjednocení za vlády králů Davida a Šalamouna. Záhy však říše upadá, následuje římská, byzantská a později perská nadvláda. Ve „Svaté zemi“ zůstává jen malá část původního židovského obyvatelstva. V době, kdy území získávají na dlouhou dobu Arabové, se vytváří základy sporů, které trvají dodnes.

Snaha o utvoření samostatného státu

V polovině 19. století, kdy je Palestina součástí Osmanské říše, sílí myšlenka na vytvoření samostatného židovského státu, která je posilována rostoucím antisemitismem v Evropě. Perzekuce Židů vrcholí pogromy v Rusku. Vzniká sionistické hnutí, které si klade za cíl sjednocení Židů a návrat na jejich původní území. Především díky této ideologii se po první světové válce zdvojnásobuje židovská populace v Palestině. V reakci na události v Evropě a nástup nacistické ideologie židovská imigrace sílí.

Po konci druhé světové války proudí do Palestiny Židé, kteří přežili holocaust. V roce 1947 se OSN snaží řešit vznikající problém rozdělením území na dva státy – arabský a židovský, v nestabilní oblasti však pokračuje násilí a 14. května 1948 vzniká Izrael. Už z počátku je zjevné, že bez výrazného vojenského úsilí a vybudování silné armády nebude mít stát obklopený nepřátelskými zeměmi sebemenší šanci na přežití. Izraelské straně nahrála především nejednotnost nepřátel a v nemalé míře také zahraniční pomoc (například vojenský materiál a výcvik z Československa). Po následných protiútocích Izrael uhájil své území a navíc získal další na úkor arabské strany.

Příprava na obranu

V letech 1949 – 1967 získal Izrael během období relativního klidu čas na vyzbrojení pro další konflikt. K ekonomickému posílení přispěly západoněmecké reparace a podpora od bohatých Židů z USA.

Šestidenní válka

V době, kdy stál Izrael na prahu rozhodující války, nebyly jeho strategické vyhlídky potěšující. Konflikt byl zčásti vyprovokován sovětskou KGB, která mylně informovala Araby, že Izrael se připravuje na útok.

Poměr sil před útokem
IzraelEgypt, Sýrie, Jordánsko
264 000 mužů540 000 mužů
800 tanků2 800 tanků
350 letadel810 letadel
Ztráty
780 mužů21 000 mužů

Tajné služby byly jedním z bodů, ve kterých Izrael měl (a stále má) jednoznačnou převahu. Vojenské zpravodajství zajišťoval Aman a zahraniční špionáž spočívala na legendárním Mossadu. Mossad je uznáván jako jedna z nejúčinnějších tajných služeb světa. O tom nelze pochybovat, protože právě díky informacím, které státu přináší, se Izraeli daří uspět v obklopení nepřátelskými státy. Nejinak tomu bylo i v roce 1967. Tehdy agenti Mossadu přinesli klíčové informace o nepřátelských jednotkách, přispěli k přesnější koordinaci Izraelských útoků a k demoralizaci jednotek protivníka. Legendární je například působení Eliho Cohena v Sýrii, během kterého detailně popsal obranné pozice na Golanských výšinách. Vrcholem špionážních operací byl zisk nepoškozeného sovětského bojového letounu, což v době studené války ocenila i americká CIA.

Mapa oblasti (zdroj: Israeli-Weapons.com)

Analýza a předpovědi podle CIA

Takto předpověděli průběh konfliktu američtí specialisté:

„Izrael může téměř jistě dosáhnout vzdušné převahy nad Sinajským poloostrovem do 24 hodin (nebo za 2–3 dny, pokud arabská strana zaútočí jako první). Ztratil by při tom třetinu až polovinu leteckých jednotek. Obrněné jednotky by mohly prolomit dvojitou obrannou linii na Sinaji za 3–4 dny a Egypťané by mohli být vytlačeni na západ za 7–9 dní. Izrael by měl být schopen během této doby obstát jakýkoliv útok ze Sýrie a Jordánska.“

Dále zpráva mimo jiné uvádí, že ačkoliv jsou jednotky Izraele přečísleny, má Izrael naprostou převahu, co se týče kvality materiálu a výcviku.

Válka

5. 6. 1967 – Izrael zahájil útok. Bojové letouny vzlétly s cílem zničit Egyptská letiště. Letouny se nepozorovaně přiblížily k nepřátelským pozicím a v 7:45 zaútočily. Díky údajům z Mossadu byly útoky tak přesné, že po prvních sedmi hodinách války se veškeré Egyptské letectvo ocitlo v troskách. Následoval okamžitý přesun obrněných jednotek a útok na Egyptské obranné pozice na Sinaji. Do 8.6. Izrael bez potíží dosáhl východního břehu Suezu.
6. 6. 1967 – po odražení Jordánských sil izraelské jednotky započaly s obsazováním jeruzalémského Starého města, což se 7.6. podařilo.(Jordánsko podle dohody nemuselo s Izraelem bojovat, ale bylo zmanipulováno Egyptem, aby zaútočilo.)
10. 6. 1967 – Izrael obsadil syrské pozice na Golanských výšinách. Především díky dokonalé znalosti umístění syrských jednotek dopadlo obsazení nad očekávání, přestože izraelské velení se zprvu obávalo neúměrných ztrát. Poprvé po dvou tisících let Židé kompletně ovládli nejposvátnější část města – Západní zeď Šalamounova chrámu.

Bilance konfliktu

Po pouhých šesti dnech arabská strana kapitulovala a bylo vyjednáno příměří. Výsledkem bylo jednoznačné vítězství Izraele, doplněné ziskem Golanských výšin na severu země, východního Jeruzaléma a západního břehu Jordánu, na jihu pásma Gazy a Sinaje. Izrael tak prakticky ztrojnásobil svou rozlohu oproti stavu před válkou. Územní zisk však s sebou přinesl také potíže – především fakt, že dobytá území jsou obývána milionem Palestinců, což způsobuje problémy až dodnes.